S ľútosťou a zármutkom sme včera prijali smutnú správu, že nás opustil, náš priateľ, kolega, spolupracovník, ochranca prírody, zoológ, publicista a umelec Ludvík Kunc.

Ludvík bol človek nesmierne produktívny a tvorivý. Jeho práca, či už ako zoológa, publicistu, alebo umelca zanechala v každom, kto mal sním tu česť, hlbokú stopu. Moje prvé stretnutie s ním bolo cez jeho knižnú tvorbu. Diela ako „Život s karpatským rysem“, „Z vlčích a medvědích brlohů“ a „Můj přítel rys“ sú neodmysliteľnou súčasťou knižníc nejedného zoológa a ochrancu prírody.

Významnou súčasťou jeho celoživotnej práce bola účasť na reintrodukcii rysa ostrovida do krajín, kde sa rys vplyvom činnosti človeka vytratil: Francúzsko, Slovinsko, Rakúsko, Taliansko, Švajčiarsko a Česká republika.  Od konca šesťdesiatych rokov sa na Slovensku  za týmto účelom odchytilo vyše 120 jedincov rysa ostrovida. Jednou z oblastí kde sa rys odchytával bolo aj územie Kysuckých Beskýd v územnej pôsobnosti Správy CHKO Kysuce. Z článku „V soužití s divokým zvířetem jsem se stal jemnejším“ :

„Můj zájem nabyl praktické podoby až v roce 1960, kdy jsem nastoupil do ostravské zoo. Měli tam lvy, tygry, levharty, pumy, ale rys chyběl. Tehdy už první rysové přešli ze Slovenska do Beskyd a dělali veliké škody na srnčí. V Severomoravském kraji byl kvůli tomu dokonce povolen odstřel. To mě zaujalo, protože všechna zvířata jsem vizuálně znal, ale rysa ostrovida jsem ještě neviděl. Začal jsem se tedy o ta zvířata intenzivně zajímat. Pak jsem si náhodou v novinách přečetl článek hajného Bohdana Müllera, který žije ve slovenských Beskydech a chytá rysy pro bratislavskou zoo, a vypravil se za ním. S panem Müllerem jsme se velmi skamarádili. Jezdil jsem za ním jednou za týden a on mě vodil po terénu a otevíral mi oči. Do problematiky mě vtáhnul natolik, že na Vánoce k nám do zoo přišla první rysice i s dvěmi mláďaty. Na jednu stranu jsem byl rád, že v zoo rysy máme, na druhou stranu jsem věděl, že takové podmínky, jaké měli na svobodě, jim tady nikdy nezajistíme. Tehdy už se vědělo, že v zahraničí mají zájem o reintrodukci těchto zvířat. Říkal jsem si, že když je tady budeme mít v karanténě, a pak je pošleme znovu do přírody – co lepšího pro ně můžeme udělat“.

Neodmysliteľnou súčasťou Ludvíkovej tvorby bol akvarel a perokresba. Počas svojho života vytvoril niekoľko stoviek diel, prevažne s prírodnou tematikou. Ilustroval niekoľko publikácií a realizoval množstvo výstav. Jeho dielo je jedinečné a nezameniteľné.

Tak ako každé stretnutie s Ludvíkom bolo nezabudnuteľným zážitkom, tak intenzívne zostane jeho osobnosť navždy vpísaná v našich srdciach. Česť Tvojej pamiatke a úprimnú sústrasť rodine, priateľom a známym.

Text a foto: Peter Drengubiak